Emoce. Mám slabost pro muzikály právě pro ně. Jsou pro mě mnohem přijatelnější než ty operetní. Velké věci, velké činy a když se někdo válí po zemi, je to proto, že nalehl na meč nebo schytal kulku. Případně tam něco hledá. A Bídníci jsou srdcovkou literárně-muzikálovou. Když mi potom pod nosem přeletělo "Na pozadí Velké francouzské revoluce se odehrává dramatický příběh..." trochu mě zamrazilo a tak tak nenaskočila vyrážka. Naštěstí to zprznil nějaký rádoby recenzent čecháček, co byl buď ignorant nebo se snažil příběh přiblížit čtenáři historií sotva políbenému. Žádná další zprzněnina klasiky, uf! Je vlastně zvláštní, že v době, kdy se každý honí za originálností klidně proti proudu zdravého rozumu, může vzniknout film držící se předlohy, který neprovádí žádné opičárny a přesto se líbí a nezapadne. Zřejmě to stou originálností nebude tak žhavé, jak se to uvařilo.
Když muzikál převedete na plátno, má to jistá specifika. Na vtipné dialogy můžete čekat jen těžko, vždyť i nápěvky znám a můžu je z fleku zpívat. Postavy vlastně prohodí nezpěvavě sotva pár vět. To není negativum, to je muzikál. Ozvláštněný pár knižními prvky, které potěší. Například onen dutý slon a jeho uličnický malý pán. Vůbec všechny dětské postavy byly kouzelné. Groteskní manželé Thenardierovi kupodivu zapadali nejen na jeviště, ale i mezi reálné kulisy, aniž by ztratili něco ze své podstaty, což mile překvapí. Vůbec ono celé vypořádávání se s nedivadelním prostředím je vydařené. Krajina a atmosféra jsou prostě dokonalé, žádné malé jeviště s reálnějšími kulisami, tady to vzali hezky zeširoka. Herci přesně zapadají do svých rolí a každá z postav působí nesmírně sympaticky. Zbytečně nevzlykají ani se neválejí v bahně. Málokdy se stane, aby se moje představa o literárních postavách tak přesně setkala s filmovou realizací. Dvojice hlavních protagonistů je vyváženě charismatická, takže těžko říct, komu fandit víc. Oba prostě přitáhnou jediným pohledem. Z davových scén správně mrazí, zoufalí lidé správně dojímají. A na závěr přišlo to, co přijít mělo. Posledních deset minut jsem proslzela, což znamená, že příběh zafungoval přesně, jak měl. Proslzela a broukala si, pěla píseň zástupů. Tak vivat revolution, zase pro jednou.
Žádné komentáře:
Okomentovat