pondělí 3. února 2014

Akce a gradace

Filmová produkce nám přinesla zajímavý trend. Tedy, budeme předstírat, že to byla filmová produkce, aby se nám myšlenka nerozmělnila do ztracena. Ten trend se nám pokouší vtisknou myšlenku, že správný příběh má postupně gradovat v dramatické vyvrcholení.  Má zrychlovat a zrychlovat. Věty se mají zkracovat, mizet omáčka okolo. Dialogy se mají měnit v rychlé štěky. Potom "Bum!" Hrdina vyskočí z té hořící hrůzy s vyděšenou čivavou v náručí. On i čivava jsou  v poslední minutě zachráněni, prach si sedá. Obrazně řečeno, takové schéma pochopitelně nelze užít na všechny typy zápletek. A když potom čtenář svoje dramatické odhalení, svoji závěrečnou velkou akci s nahromaděnými informacemi, je konec ochuzený nebo useknutý, uspěchaný či rozplizlý. Je to prostě podvod. A tak hezky to před tím gradovalo a nakonec to vylezlo tak nějak divně. 
Jenže, dámy a pánové, ono je někdy nejdůležitější nevyřčené. Řečeno terminologií literárních teoretiků Kostnické školy (s Mistrem Janem nemá nic společného) jsou někdy prázdná místa to, na co by se měla soustředit čtenářova pozornost. Protože právě tam se v hlavě pozorovatele něco děje. Tam dokáže příběh pohnout svým čtenářem. Donutí ho domyslet si a tím se zapojit do hry. Jeho úkolem přece není jen sledovat podívanou a na konci zatleskat. To by bylo přespříliš snadné. On sám si musí zkonstruovat svůj příběh. A dostane k tomu jen pár stop v textu a ještě více mimo něj, mezi řádky. Postava začala mluvit jinak, něco se stalo, něco je v nepořádku. Proč svým rodičům jenom říká vlastním jménem? Je to rodinný zvyk nebo to znamená, že tam něco není tak docela normální? Tak se zapoj čtenáři a nekoukej jak puk, že součástí knihy není chorobopis, životopis a pitevní zpráva všech zúčastněných. Jestli čekáš, že na konci dostaneš odpověď na všechny své všetečné dotazy, potom jsi lenoch líný. Autor neodpovídá na dotazník.
Pochopitelně tu nemluvíme o nedokonalé amatérské tvorbě ani si ubohý pisálek nehladí ego, které mu nějaký ošklivý kritik pomačkal. Mluvím o moderní literatuře. Je trochu zvláštní, že problematikou líného autora se zaobírá půlka pisálkovské subkultury, ale problematikou líného čtenáře? Ten je přeci jevem rozšířenějším (už pro to, že je více čtenářů než autorů). Jako si liknavý autor vyskakuje, že je nepochopený, skáče i čtenář, že autor odvedl špatnou práci, když nás donutil myslet či, bohové chraňte, domýšlet si a vymýšlet vlastní hypotézy. Přitom je to kniha s gradací a akcí, kterou dočteme, pochválíme zápletku a uložíme do poličky. Druhý typ literatury nás donutím ještě dlouho sedět a nechat kolečka v hlavě cvakat. Zanechá příjemnou nejistotu. Utřídíme si vlastní myšlenky a třeba i přijdeme na něco nového. A takhle získaná informace nám zůstane v hlavě dlouho, mnohem déle než extra originální způsob vraždy a vzrušující divoká honička ulicemi.

5 komentářů:

  1. Skvělé zamyšlení, mluvíš mi z duše! :-) Nic mě nepotěší tolik, jako kniha, která mě donutí myslet. Která ze mě nedělá idiota, ze které doslova vyzařuje, že autor je inteligentní člověk se zajímavými myšlenkami a totéž očekává od čtenáře. Autor, který chce skrze svůj příběh navázat přátelský a smysluplný vztah s lidmi, kterých si váží - svými čtenáři. Před takovými autory já smekám, čtenářsky i lidsky.

    OdpovědětVymazat
  2. To tvrdil jeden chytrý pan filosof, jehož jméno mi vypadlo. Že psaní literatury je jistý druh dopisovacího přátelství na dálku. Nejenom skrz prostor, ale i čas. :-)
    Dočetla jsem ten psychologický thriller a pak si přečetla pár vyloženě naivňoučkých hodnocení. Tohle je reakce. Hlavně že se všem líbila obálka. Bude jim teď v knihovně dělat okrasu, pch! :-/
    Chtěla bych takhle umět psát. I když taky přiznávám, že je to i moje psací slabina. Často zapomínám, že čtenář není jasnovidec. :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Fajn, můžeme si vyměnit knížky. Já právě dočetla Kadlečkovou. Musím říct, že přesně v tomhle ohledu mě rozhodně ani trochu nezklamala :-) A konkrétně tobě se bude asi dost líbit její smysl pro humor. U některých scén jsem si říkala, jaké by to bylo potěšení střihnout si je dračákově :-D

    OdpovědětVymazat
  4. No bude to trochu nevýhodná výměna. Ty Motýly jsou tenoučký, to máš přelouskané hned. Ale obálku mají vážně nádhernou. Kdo mi ji zničí, tomu orvu prsty. :-D

    OdpovědětVymazat
  5. Motýlí obálku neznám, takže těžko posoudím, nicméně ta Myceliální se mi taky sakra líbí. :-) Fakt mě štve, že je to paperback, už teď to mám takový lehce otlačený a to jsem si na to dávala fakt bacha :-(

    OdpovědětVymazat