Na sídliště, kde bydlí dvanáctiletý outsider Oskar, se přistěhuje děvče jménem Eli, která, jak má Oskar zjistit, je upír. Švédsko leží pod sněhem a dny jsou krátké. Sníh je bílý, krev červená...
Čekala jsem víc, vážně. Tahle tuctová věta záporáka jako s tvořená před tím, než mu hrdina zasadí překvapivý poslední úder, to vystihuje naprosto přesně. Ovšem pochybuji, že se mi to v hlavě rozleží a nějaký úder přijde. Možná je to tím, že jsem asi po prvních deseti minutách odhadla, jak že to celé skončí. Učinila jsem tak naprosto jinou logikou, než jaké to celé vykládá většina pochvalných recenzentů, a ta už se mě nepustila do konce filmu. Takže se žádné rozplívání se nad nevinnými dětskými pusinkami moc nekonalo a zůstala jen ta surovost. Zavázala jsem se, že od teď budu vzorný recenzent a nebudu se dopouštět spoilerů.
Každopádně když mi tenhle fakt totálně zazdil citovou složku, začaly být nějak moc vidět chyby. Třeba by mě vážně zajímalo, od kdy je klasická školní šikana tak strašně krvavá a tak hrozně život ohnožující. Připadala jsem si jako ve středověku, dítě utopené v jezeře, no, to se stává, že. Seveřani mají asi drsnou výchovu. Spíš jsem si občas připadala jako v nějakém gangu, než mezi školáky. Jen jsem čekala, kdy si začnou zalévat nohy do betonu. Děti jsou drsné, ano, ale tohle bylo vyhrocené až běda. Strašná náhodička, že se vejde tolik magorů na jedno sídliště. Na druhou stranu pak jednoho nezarazí, že kluk nezačal hystericky ječet a neběžel k mámě, když zjistil, že jeho kamarádka zabíjí lidi. Říkají, že by to snad měl být romantický horor, ale já se nebála. Jak se taky může jeden bát, když mu hezky vychází téměř všechno, co si myslí, že se stane. No a pak by asi zasloužil autor políček za scénu s kočkami. Byla špatně natočená? Byly to nebožačky vycpaný? Já nevím, ale měla jsem chuť začít se při ní smát a vtipná být asi neměla.Takže když si odpářeme něžnou dětskou romantiku, kterou jsem si do hlavy odmítla pustit, a horor, který mě nevyděsil, co nám zbyde? Nejspíš to, co zkazilo romantiku. To moje pomalu se naplňující tušení, jak že to celé dopadne. A to po skončení filmu pořád zůstalo a hlodá. Je zvláštní, že někdy může být nejděsivější část hororu jeho předvídatelnost. Jen pořád nevím, jestli je to ono. Jestli bych to takhle měla cítit. Chtěl tohle básník říci? Cítí to tak i ostatní? Nebo je jejich unešenost založená vážně jen na tom, že to není další Tvajlajt, jak tvrdí recenze? No dobře, asi se to trochu rozleželo.
Žádné komentáře:
Okomentovat