Hlášky od knihkupeckého pultu

A tak nás zase někdo předběhl. To se vám tahle v hlavě zrodí vpravdě geniální nápad, v tomhle případě kolektivní, a než uzraje asi jako francouzský sýr nebo nakládané okurky mojí maminky, někdo vám ho vyfoukne. Stává se to tak často, až začínám věřit, že trh funguje na principu kolektivního podvědomí. Ale k věci. Ačkoliv se se slečnou Campbellovou a jejími Divnými hláškami z knihkupectí v mnohém shodujeme, pořád je tu pár nebublikovaných perel. (Počítejte z aktualizacemi, moje hlava je děravá a zákazníci kreativní)

"Prosím vás, kde tu máte oddělení mrvých lidí?" (Eh... no, kolegyně říká pořád, že ta prodejna má špatnou karmu...)

"Knihu z e-shopu jsem si nevyzvedl, vaše knihkupectví jsem nenašel."

"Kde máte knihy o hubnutí?"

"Nahoře v patře."

"Huf, tak tam teda nejdu!" (Tak Vám madame, kniha asi nepomůže...)

"Dobrý den, já tu mám špunty do nosu."

"Eh... my špunty do nosu nevedeme. Máme jen špunty do uší, na čtení."

"Ale já si je sem objednala!"

"Jste si jistá, že máte správnou adresu?"

"Jste knihkupectví XYZ?"

"No to ano..."

"Pak chci svoje špunty do nosu!"

"Ale my prodáváme knihy."

"Aha, no pak tu mám asi knihu..."

"Máte tu někde kolíčky na prádlo?"

"Nemáte jednorázové nádobí?" (Ne, ne a ne!)

"Máte tu někde knihy o liškách?"

"Samostatně nejspíš ne. Ale lišky budou v nějaké encyklopedii o zvířatech nebo v průvodci přírodou."

"Víte, vnuk má narozeniny. Chtěla bych mu lišku na dort. Tak že bych si tu nějakou vyfotila a pak jim to donesla do té cukrárny..."

"Víte, mému synovi je šest, ale je hrozně vyspělý. Kde tu máte knihy tak pro dvanáctileté."

Potlačí protočení očí. "Tady je polička pro mládež."

"Ale to má hrozně malá písmenka!"

"Máte prosím knihu, co se jmenuje Vagína?"

"Na prodejně už ne. To je starší titul. Ale můžu vám ho objednat."

"To je neskutečný, co dneska může vyjít. Tak mi ji objednejte."

"Bude stát 499,- a bude tu někdy koncem týdne. Můžu si na vás poznačit nějaký kontakt? Poslali bychom vám SMS."

"Jojo, víte chlapy si ze mě dělaj srandu, že skočím na každou volovinu. Ale já jim dám! Jen mi to objednejte a já jim to donesu ukázat, cha! Ze mě nikdo blba dělat nebude!"

"Ježiš, tady jsou jenom knihy!" Otoči se v uličce a odejde. (Jeden by čekal tuříny, že?)

"Jste si naprosto jistá, že tohle je první díl Harryho Pottera?"

"Ano, jsem si jistá."

"A kdyby to nebylo ono, můžu to dojít vyměnit?"

"Je to první díl. Ale pokud bude mít třeba defekt, pochopitelně ji můžete..."

"Pepo, je to ono?" Otočí se na syna.

"Jooo."

"Madam, ta kniha se nezměnila od mých deseti let. Jsem si naprosto jistá..."

"Ale..." (Grrr... haf, haf!)

"Potřebuju něco pro tříletýho syna."

"Tak tady máme leporela, pohádky, první encyklopedie..."

"Nemůžete mi prostě něco dát?" (Jasně, v pohodě. Kde mám ten Mein Kampf pro nejmenší? Je to jen vaše dítě, že?)

"Tenhle betlém nechci, vypadají tam všichni moc přičmoudle. Ještě by z toho měly děti blbý nápady." (Doneste mi mapu světa. Tady s ní někdo potřebuje majznou po hlavě.)

"Slečno... můžu si vás vyfotografovat?"
"A k čemu vám ta fotka bude?"
"No, já si ji založím do téhle knížky, co si tu koupím."
"A co tam sní budete dělat?"
"No já se na ni budu... dívat." Významný pohled. (Eh... ne? Čas vytáhnout přítele s konstitucí Ramba.)