Spravedlnost Toren bývala velkou lodí ještě větší flotily. Esk jedna bývala její četou složenou z ovládnutých těl otroků, která jí dělala prodložené ruce, uši i oči.. A Breq nejspíš kdysi bývala normální člověk, než do ní narvali čipy. Teď je to jen Spravedlnost Toren, jedna duše, jedno tělo. A jedna docela lidská touha se pomstít. Nebo alespoň udělat další krok a po něm další. A tak dál.
Rádčská říše je kolos ma mohou z blištivých odznaků a čajových šálků. Kdysi požrala, co jen mohla. Zabrala nesčetně planet a z jejich obyvatel nadělala občanky jak podle vykrajovátka. Kdo se bránil, tomu přidělili jinou funkci. Zapojený do stroje teď slouží uměné inteligenci jako její živý perifer a zajišťuje řádným občankám blaho a bezpečí. Teď je období anexí pryč, kolos si sedá a rozpadá se vlastní vahou. A jedné umělé inteligenci stvořené s tužbou chránit své měkčí svěřenkyně už toho všeho pohrdání životem přijde akorát tak dost. Ačkoliv se totiž někdy chová jako přesně takový nerd, jakého byste od počítače čekali, má empatie na mezinárodní vývoz. Však taky naslouchá svým vojačkám nespočet lidských životů.
Ann Leckie stvořila strašně znepokojivý svět inspirovaní asijskou východní tradicí. Je to svět plný pití čaje, zdvořilé konverzace, soch prsatých bohyní, mocných císařů a oživlých mrtvol zapojených do strojů. Svět, kde pohlaví té či oné postavy zjišťujete jak trpaslíci při námluvách. Průvodce vám dělá velmi svérázná hlavní hrdinka. Je to vůbec hrdinKA? Lodě jsou vždycky rodu ženského, takže snad. Ovšem lidské tělo, ve kterém přebívá, je nejspíš mužské. Ta informace k vám doputuje někdy během druhého dílu, ale nemyslím si, že by to bylo odhalení, co vám zkazí hru. Ono je to totiž jedno. Všem kromě čtenáře, pochopitelně. Je zvláštní sledovat samu sebe, jak vám genderové stereotypy útočí na představy o postavách a o jejich motivech. Právě v tomhle autorka vyniká. Neustále vám jakoby mimochodem mezi tím vším popíjením z drahého porcelánu, konverzací a občasnou akcí na lodích, stanicích a planetách klepe na tenkou membránu komformity. Co když je možné, aby byl někde velký bratr přijímanou a v podstatě příjemnou každodenní realitou? Co když je ve stejné společnosti prakticky bez soukromí prostě jedno, co schováváte pod kombinézou? A když už jsme u toho soukromí. Co je to vlastně lidské já, když to můžete naformátovat jak disketu? A svoboda ve světě, kde někdo musí mít prsty na všech kniplech a oči na všech obrazovkách?
(Ve službách Spravedlnost 2016, Ve službách Meče 2017, Ve službách Milosti 2018, Ann Leckie, Plus)
Žádné komentáře:
Okomentovat