středa 8. září 2021

Rychlokurz antické módy pro začátečníky

    

Oblékání nevěsty, freska z lázní v Herculaneu


    "Co si dneska vezmu na sebe?" říká si takhle po ránu římská slečinka. Spustí nohy z lůžka a jde si něco hezkého vybrat. Neuvidí ale komínky triček a šaty na ramínkách. Její šatník bude připomínat spíš prodejnu galanterie - řadu štůčků s látkami. Chtít dneska střih na antické šaty je z podstaty nesmysl. Římské švadleny se totiž dvakrát nepředřely. Všechny ty róby až na zem nebyly o mnoho víc než nařasená látka sepnutá sponami či přepásaná opasky přímo na těle.

    Na druhou stranu si ale Římané na samotné látky potrpěli. Tkát měla umět každá správná římská nevěsta. Když chtěl manžel prohlásit, že si své ženy váží, říkal, že nenosí jiné šaty než od ní utkané. Psávali to na náhroby dívkám, které zemřely v šestnácti při porodu třetího dítětě. Říkali to ve společnosti. Často oslavovali jako mimořádnou tkadlenu ženu, která jistojistě trávila své dny jinak. Třeba císařovnu Livii, manželku prvního císaře Augusta. Tahle politicky aktivní intrikánka by si jen těžko hledala čas na tkalcovský stav. Byl to prostě způsob jak ženě pochlebovat.

    A jak ty látky vypadaly? Byly většinou vlněné nebo lněné, často na krajích zdobené. Výrazné barvy byly až do moderní doby syntetiky velmi drahé a rychle se vymývaly. Pomyslnou příčku nejdražší a nejnáročnější tkaniny držel dlouho purpur. Chudí Římané pro jeho výrobu sbírali tisíce mořských šneků, z jejiž žláz se vyrábě. Vařili je ve velkých kotlích za strašného zápachu. Ani barva z mlžího vývaru ale nepředčila poprask, který nastal, když se do Říma dostalo hedvábí. Ano, to čínské hedvábí. Překonávání velkých vzdáleností nebyl pro obchodníky antiky tak velký problém, ale vzdálenost měla svoji cenu. Leckterá bohatá rodina se pro pár štůčků látek dostala do dluhů, až nakonec prodej hedvábí raději zakázali.

    Když se díváte na všechny ty malované a vysochané postavy v dlouhých řasených hábitech, napadne vás jistě jeden praktický zádrhel. Jak v tom, u všech bohů zametali podlahu/tancovali/běhali... doplňte si prakticky cokoliv. Odpověď bude stejná - no špatně. Praktičnost nebyla žádaná. Zamotaní v metrech a metrech látek, často hozených přes jednu ruku jako v případě senátorské tógy, si asi zrovna ráno nezacvičili. Což mělo smysl, protože to světu ukazovalo ještě něco. Oni pracovat nemusí, mají na to lidi. A když bylo potřeba, aby se hýbali, prostě to svlékli. A chodili jen v tunice (pytel s otvorem na ruce a hlavu) případně jen ve spodním prádle. Je libo Římanky v bikinách? Prosím.

Ženy při míčové hře - freska z Villy Romana del Casale - Sicílie




Žádné komentáře:

Okomentovat