Ani za zlatý prase - Dračí řád 2013

Jelikož dnes přišlo konečně i slovní hodnocení soutěže O Dračí řád, je na čase vytáhnout mou malou Trudy ven ze šuplíku. Jistě a pochopitelně vůbec není malá, rozhodně jsem ji nechtěla urazit. Ten přívlastek označoval jen mou náklonost. Je velká a dospělá a hezká a inteligentní a ... (Když vás nějaká postava straší, je lepší to nepokoušet) Patří jí sedmnácté místo v literární soutěži O Dračí řád, a jelikož míst nebylo sedmnáct, ale třicet devět, snad je to důvod ztratit s ní chvilku času. Svrběly mě prsty do oprav, ale nakonec jsem ji nechala, jak byla. Už nikdy nebudu povídku do soutěže finišovat s deadlinem (Jo, jasně, teď tu o třech kůzlátkách).

Tchoří deníky - Jak se tchoř válečníkem stal

Jméno : Diblík, elitní válečník orčího mága Máka

Místo narození : kdesi v lese

Status: nezadaný a nebezpečný

Zvláštní znamení : černá špička ocásku

Když máte korálková očka a jste vlastníkem bílého měkoučkého kožíšku, měli byste se smířit s jedním: nikdo vás nebude brát vážně. Můžete prskat, můžete vrčet, ale nebude vám to nic platné. Ti dvounozí si zřejmě myslí, že jim pokroucený pár končetin, po kterých je vhodné chodit, dává důvod věřit, že jsou něco víc. Jmenuji se Diblík a jsem elitním válečníkem mága Máka. Zuby mám jako jehly a drápy jako naostřené šavle. Střes se, smrtelníku, či kdokoliv se mi dostaneš do drápů.

Šálek čaje

Koňské podkovy dosedaly na kamennou cestu a vzduchem se nesl jejich ustálený klapot. Připomínal hudbu, klidnou a houpavou. Uklidňoval. Spolu s kodrcavým pohybem dřevěných vozů vytvářely zvláštní atmosféru klidu. Kolona se táhla po královské cestě jako had. Sama však jakoby se nehýbala. Jakoby to byl svět, kdo se pomalu šinul okolo, zatímco se vozy pravidelně pohupovaly a kopyta klapala. Děvče, které sedělo na kraji jednoho z nich, houpalo nohou do onoho neuvědomělého rytmu. Malá rolnička, kterou si ozdobila kotník, celou tu tuláckou symfonii jen dokreslovala.